David Papánek

„Jednou, až budu mít čas, udělám si pořádek ve svém archivu fotografií a …,“ říkal jsem si před několika lety. Jenže času je pořád méně a méně. Čas je vzácné a nedostupné zboží a nedá se ho koupit víc na základě potřeb a přání člověka. A tak člověku časem dojde, že si čas chtíc nechtíc musí najít. Mně to došlo po deseti letech a tak jsem se letos vrhnul se vší svou zbytkovou energií a pílí do boje se svým terabajtovým archivem fotografií, abych sestavil fotografickou knihu na téma Ostrov.

Vyplňuji formulář. Na jeho konci musím vyplnit datum. Kolikátého dnes vlastně je? Marně se snažím si vzpomenout. Stárnoucí mozek má nebetyčný problém si vůbec vzpomenout, co je za den. Jelikož je mi vedro a potím se ve vlastní šťávě jak prase na rožni, alespoň usuzuji, že by mohlo být léto.

Po několika letech jsem se rozhodl investovat peníze a drahocenný čas do uspořádání samostatné výstavy. Impulsem k tomu bylo vítězství v prvním kole fotografické soutěže pořádané Městskou knihovnou v Ostrově.